První nám své zážitky z au-pair pobytu napsala Michaela (Mišule), která má blog Míša v Americe a k tomu stránku Mišule – Au Pair v USA na Facebooku.

Pokud také chcete zveřejnit vaše zážitky a dojmy z cesty do USA (ať už se jedná o turistiku, au-pair, work and travel aj.), kontaktujte nás.

Jmenuji se Michaela, je mi 23 let a pocházím z malého města Holýšov v západních Čechách. Vystudovala jsem knihovnictví a archivnictví na Střední odborné školu profesora Švejcara v Plzni. Nastoupila jsem na Západočeskou univerzitu v Plzni, kde jsem studovala Cizí jazyky pro komerční praxi, ale v prvním ročníku jsem se rozhodla studium ukončit a vycestovat za velkou louži do Spojených Států Amerických. Do USA jsem vycestovala za pomocí kulturního programu Au Pair, a tak jsem v květnu 2012 odcestovala sama na dva roky do Atlanty ve státě Georgia.

Víceméně hlavním důvodem bylo cestování, poznání americké kultury a samozřejmě rozvinutí jazykových znalostí a schopností. Ruku na srdce – hlavním důvodem byl i fakt, že tento program je nejjednodušší a nejlevnější možnost, jakým se legálně podívat a žít v USA. Au Pair je program, kdy se stanete součástí rodiny v USA a nejen, že se staráte o jejich děti, také s nimi žijete. Tím máte možnost poznat život Američanů, jejich zvyky, kulturu, životní styl i výchovu dětí. Stejně tak, jako je to možnost pro ně naučit se něčemu novému od vás. Víceméně je to takový kulturně-výměný pobyt. Od května roku 2012 do června 2014 jsem tedy žila v Atlantě. V dnešní době žiji na půl ve státě Tennessee a napůl v Dubaji.

Většinu času jsem strávila v Atlantě (GA), ale samozřejmě jsem cestovala jak jen to šlo. Takže jsem se za dva roky podívala například do států Florida, New York, New Jersey, Pennsylvania, North + South Carolina, Alabama, Michigan, Connecticut, Massachusetts, Tennessee a mnoho dalších.

O svých cestách a dobrodružstvích jsem psala poctivě blog. Původním záměrem bylo udržovat rodinu a kamarády informované o tom, co dělám a jak se mám. Mnohdy to bylo snažší, než každému vypisovat, co se událo nového, co jsem zažila, jaká místa jsem navštívila. Můj blog se k mému překvapením stal úspěšným a pro mě se tak stal cestou, jak inspirovat, ale i pomoci mým vrstevníkům, kteří toužili či touží zažít rok či dva v USA jako Au Pair.

V Americe jako takové jsem se našla jako člověk, neuvěřitelně se mi tam líbí a cítím se tam jako doma a to z několika důvodů. Dle mého názoru je pravda, že Amerika je víceméně země neomezených možností, ale na druhou stranu je fakt, že si to mnohdy lidé představují až moc jednoduše.

Co se týče Au Pair, tak je to víceméně bezstarostný život. Člověk jako takový nemá víceméně žádné starosti. Nemusí řešit pojištění, nemusí platit nájem ani jiné výdaje spojené s živobytím, pojistku na auto a jiné. O vše je postaráno.

Co mě trošku trápilo bylo zdravotnictví. Ani tak nejde o kvalitu poskytovaných služeb jako ty částky za ošetření. Bohužel jsem prodělala několik zákroků u zubaře a částky za ošetření se pohybovaly v několika tisících dolarů, nemluvě o pohotovosti, která taky nebyla levnou záležitostí. Co je tak trošku můj strašák, tak americké školství. Jedna věc je, že po návratu do USA mě čeká dřív či později návrat do školy, tak mě děsí ty částky, které bude třeba zaplatit. Je až neuvěřitelné na kolik vyjde v USA vzdělání a o to smutnější je fakt, že přítel a já už začínáme šetřit na školu dětem, které ještě ani nemáme.

Dalším šokem pro mě bylo to, že se Američané většinou nezouvají. Moje host rodina na mě koukala jako na blázna, když jsem se jim začala přede dveřmi zouvat. Na jejich výraz nikdy nezapomenu.

Na druhou stranu se mi nesmírně líbí zákaznický servis. Obzvlášť pokud to srovnám s Českou republikou či jinými zeměmi, které jsem navštívila či ve kterých jsem žila/žiji. Strašně se mi líbí to, jací Američani jsou (alespoň ti, které jsem měla tu čest poznat). Líbí se mi to, že člověk jde do schránky vybrat poštu a kolemjdoucí se zastaví, zeptá se vás jak se máte, prohodí pár slov a s přáním hezkého dne pokračuje dál. Člověk projíždějící naproti vám, vás z auta slušně pozdraví a nebo stojíte u pokladny a člověk si s vámi začne nenuceně povídat. Někdo by řekl, že tohle není upřímné a že vlastně toho člověka to ani nezajímá, jak se máte a nebo jaký máte den. Na druhou stranu já osobně dám přednost tomuto než nepříjemnému/negativnímu člověku, co se na vás mračí na ulici.

Ráda se obklopuji pozitivními lidmi. Je fakt, že ne každý má pohádkový život a spousta lidí má svoje starosti a problémy, na druhou stranu úsměv nic nestojí a být celý den zamračený vám taky nepomůže, ba naopak. A to se mi libí na Američanech. Stejně tak jako fakt, že nikoho nezajímá, jestli máte na sobě drahé značkové oblečení, nebo jdete do krámu či kina v pyžamu. Každému je jedno, co máte na sobě a nikdo vás neřeší. Z Česka znám pravý opak.

Zajímavé je, že spousta lidí si představuje Američany jako obézní lidi, co se stravují v rychlém občerstvení. Osobně jsem se setkala s velice sportovně založenými Američany, kteří se stravují v kvalitních restauracích. Posilovny byly většinou plné od mladistvích po pány, ale i dámy důchodového věku, maminky chodily běhat/bruslit s kočárky, spousta běžců na silnici ve všech možných hodinách.

Fascinující jsou dle mého názoru drive-in – naprosto normální jsou drive-in u rychlého občerstvení. Ale když máte drive-in do banky, lékárny a podobně? To pro mě byla obrovská novinka.

Strašně se mi líbí, jak jsou Američané hrdí na to, že jsou Američané a opravdu drží při sobě. Mimo jiné se mi líbí jakou úctu mají Američané ke svým vojákům. A přála bych si, aby i našim českým vojákům se dostalo takové pocty a úcty. Samozřejmě se najdou i výjimky, ale já osobně jsem se setkala jen s pozitivním ohlasem. A to mě těší především ze soukromých důvodů.

Život s mojí host rodinou mě nesmírně obohatil po všech stránkách. Zažila jsem americké Vánoce, jaké mají oni zvyky a tradice, zamilovala jsem si Halloween, Den Díkuvzdání i 4th July. Naučila jsem se od nich spoustu věcí a stejně tak věřím, že i oni byli obohaceni mojí přítomností. Jelikož žiji s Američanem, tak se i nadále učím novému dnes a denně, stejně tak jako on se učí novému. Líbí se mi, jaký má zájem o Česko, ale i naši kulturu a stejně tak s jakým nadšením se učí češtině, která je pro cizince nesmírně těžkým jazykem.

Můj pobyt v USA mi dal do života spoustu nových zážitků a zkušeností. Jsem nesmírně vděčná, že jsem měla možnost žít dva roky u americké rodiny a poznat tak víc z jejich kultury. Amerika mi v mnohém otevřela oči. Mimo jiné mi tento pobyt dal víc, než mi vzal. Našla jsem spoustu nových přátel, druhou rodinu ale i lásku. Zjistila jsem, jaké to je být sama v cizí zemi víceméně bez nikoho, sama na sebe. Jsem nesmírně vděčná za podporu svých rodičů, protože být několik tisíc mil bez nich, byl sem tam oříšek. Obzvlášť v období Vánoc.

Jak jsem zmínila výše, momentálně žiji v Dubaji a pracuji jako letuška pro jednu leteckou společnost. Momentálně tedy cestuji po celém světě a svou práci miluji. Do budoucna se však chystám natrvalo vrátit do USA.