Když jsme pobývali ve městě Niagara Falls v USA a kochali se místními vodopády, zjistili jsme, že jsou vodopády každý večer osvětleny a navíc v pátek a neděli je v 10 hodin večer ohňostroj. Proto jsme se rozhodli, že se na to vše pojedeme večer podívat z druhé strany – z Kanady. To znamenalo přejet hraniční most, projít kontrolou kanadských celníků a pak se vrátit zpět a být znovu vpuštěni do USA.

Před naší cestou do USA jsme to studovali teoreticky (viz. článek Výlet u USA do Kanady či Mexika). Můžete krátkodobě vyjet do Kanady či Mexika a započítává se to do probíhajícího pobytu v USA. Takže tomu nemělo nic bránit.

Cesta do Kanady

Pro občany České republiky není aktuálně žádná vízová povinnost pro vstup do Kanady. Musíte zde však být pouze turisticky či na služební cestě, ale nesmíte zde být zaměstnáni. Navíc je vstup omezen na 6 měsíců.

První cesta, tedy do Kanady, byl zcela bezproblémová. Přejeli jsme hranici a dojeli na druhý konec mostu Rainbow Bridge. Nebyla zde žádná fronta. Paní v budce jsme dali naše pasy, prohlédla si je, zeptala se odkud jsme. Vysvětlili jsme, že se jedeme jen podívat na Niagáry z druhé strany a na ohňostroj. Ujistila se, že se tedy za pár hodin vrátíme do USA, dala nám do pasů razítko s datumem a jeli jsme dál.

Cesta zpět do USA

Cesta zpět už byla komplikovanější. Vždy jsme viděli směrem z Kanady do USA fronty minimálně do poloviny mostu, stejně tomu bylo i nyní. Čekací doba nejméně 15 minut, je dobré mít velkou časovou rezervu. Některá auta pouštěli rychle (zřejmě Američany, kteří se vrací domů), jiní tam byli déle. My jsme samozřejmě počítali s tím, že to bude delší.

Když jsme se dostali na řady, pán v budce si vzal pasy. Vysvětlil jsem mu, že pobýváme půl roku v USA a že jsme si teď jen na chvíli odskočili do Kanady. Jemu se to ale nelíbilo. Přestože máme vízum a přestože v něm bylo platné povolení k pobytu až do začátku září, řekl, že to neznamená, že nás může pustit. Nastaly obvyklé otázky ohledně toho kolik mám peněz, kolik vydělávám, jaké mám zaměstnání. Tomu, že někdo může na půl roku přerušit zaměstnání a mít peníze na cestování po USA, neuvěřil, přestože jsem to několikrát při vízovém pohovoru na ambasádě a u imigračního v Miami dokázal, jinak bych do USA nikdy vpuštěn nebyl.

Pasy nám nevrátil, dal nám nějaký papír, řekl že máme zaparkovat a jít do budovy k další kontrole dokladů. A tak jsme tedy učinili. Vešli jsme do čekárny, kde byly asi 4 rodiny zjevně čekající na to samé. My jsme však přišli na řadu dříve než ti co tam již čekali. U dalšího pána jsem opět zodpovídal dotazy jaké mám zaměstnání, co děláme v USA a kdy jej opustíme. Vše jsem mu přesně sdělil a pustil nás.

Bylo to trošičku s komplikací a napínavé, ale pokračovali jsme dál. Já jim nic nevyčítám, ani se na ně nezlobím. Chápu, že pán v budce se asi hodně divil ohledně našeho půlročního putování, že asi neměl k dispozici více informací o našich vízech a ani neměl čas se v tom podrobně hrabat, protože za námi byla fronta tak stovky aut. Takže nás logicky poslal ke kolegům do kanceláře. Tam si asi zřejmě vše o nás přečetli (tedy předpokládám, že v počítači najdou detaily z pohovorů na ambasádě a u imigračního úředníka z prvního vstupu do USA v Miami) a vše se vyjasnilo.