San Francisco byla naše poslední zastávka na jihozápadě USA. Druhá polovina naší cesty po Americe se bude odehrávat na severovýchodě. Plán je následující: Buffalo, Niagara Falls, Kanada (Toronto), Detroit, Chicago, Indianapolis, Pittsburg, Washington, Philadelphia, Boston a ve finále New York.

Včera a dnes jsme se přesouvali právě ze San Francisca do hotelu ve městě Niagara Falls, pár minut od slavných vodopádů.

Taxi na letiště

V úterý brzy ráno jsme se přesunuli taxíkem na letiště v San Franciscu. Taxi byla jediná možnost, protože ve 3 ráno hromadná doprava mezi Oaklandem a San Franciscem ještě nejezdí. Vlaky BART (Bay Area Rapid Train) jezdí až od 5. hodiny. BART by byl výrazně levnější, ale zase by to trvalo déle, museli bychom se tahat s kufry na stanici a ze stanice a navíc bychom museli z hotelu na stanici jít v noci v Oaklandu, který nepatří mezi nejbezpečnější místa.

Se zavoláním taxi to vypadalo složitěji než se původně zdálo. Na taxislužbu, která se chlubila tím, že se specializuje na rychlou dopravu na letiště nonstop, se mi podařilo dovolat až na třetí pokus, kdy jsem zjevně operátora vzbudil a podle toho komunikace vypadala – trochu ospalé jednoslovné odpovědi. Doufal jsem, že mě operátor pochopil a že po telefonátu zase neusne a že na nás nezapomenou. Pro jistotu jsem měl v záloze druhou taxislužbu, kdyby se tato nedostavila.

Dopadlo to dobře, přesně ve smluvenou dobu nás indický řidič dopravil za půl hodiny na letiště. Ale levné to nebylo – 80 dolarů.

Letadlem do Charlotte

Na letiště jsme dorazili poměrně brzy, ještě tam nikdo nebyl a neodbavovalo se. Ale lepší dříve než pozdě. Čekali jsme tak celkově 2 a půl hodiny na odlet letadla.

Tímto prvním letadlem US Airways jsme letěli 5 hodin do města Charlotte v Severní Karolíně, přičemž jsme se posunuli o 3 časová pásma blíže ke střední Evropě, takže už nejsme v mínusu 9 hodin, ale jen 6 hodin.

Letadlem do Newarku

V Charlottě jsme původně měli 45 minut na přestup na další letadlo, jenže zde se to další letadlo výrazně zpozdilo. Postupně odlet oddalovali, až z toho bylo 2-hodinové zpoždění, vymlouvali se na hustý provoz nad Newarkem. Nám to bylo celkem jedno, ale některým cestujícím se zpoždění hodně nelíbilo. Ale s tím je asi potřeba počítat.

Nakonec jsme tedy doletěli až do letiště Newark v New Jersey, při přistávání jsme z dálky zahlédli Manhattan a maličkou sochu Svobody. Tam se ale dostaneme až za měsíc a půl.

Půjčení auta u Hertzu

Na letišti byl vláček mezi terminály a dalšími budovami mimo provoz, tak jsme po chvíli našli správný autobus do budovy půjčoven aut.

Zde jsme opět po dobrých zkušenostech zavítali ke společnosti Hertz. Přestože Hertz dosud chválím, právě proces půjčování aut u přepážky na pobočce patří k nejhorším zkušenostem, a to z několika důvodů. Přestože si všechna auta s předstihem rezervujeme přes Internet, kde samozřejmě uvádíme své osobní údaje, přesto u přepážky ze všeho nejdéle trvá ruční nadatlování našich údajů. A to dokonce přesto, že jsme si auto půjčovali několikrát. To není možné vzít údaje z předchozí zápůjčky a musí se tím pokaždé trávit 15 minut? Zdržuje to nás i je. A jako bonus musím kontaktní údaje psát ručně na papír. Kde to jsme, v 19. století?

Druhý problém je, jak jsem pochopil až u tohoto půjčování, s použitím debetní karty. Bylo mi vysvětleno, že by se měly používat kreditní karty. A pokud chceme použít debetní, musí se vyplnit žádost o kontrolu „credit score“, tedy vaší schopnosti splácet. A zde tomu absolutně nerozumím.

Zaprvé – to, že mám debetní kartu, která je spojena s mým bankovním účtem, přece znamená, že peníze na účtu mám a když ne, tak mi platba neprojde. Takže proč se řeší nějaká má schopnost splácet? Já nic splácet nebudu, ty peníze už mám předem a nikomu nic dlužit nebudu!

Zadruhé – k čemu je celé to, s prominutím, „debilní“ americké striktní rozlišování kreditní/debetní karta v obchodech v USA? Proč má obchodník řešit, zda platím kartou a mám to na účtu nebo nemám a budu bance dlužit a splácet? To je snad věc mezi klientem a bankou, nebo ne? Celý tento systém platební karet mi v USA uniká. Zlaté bezkontaktní placení v ČR.

Hotel ve Wayne, ranní budíček

Když už jsme si tedy vytrpěli proces zapůjčování auta, vyrazili jsme ještě půl hodiny z Newarku do města Wayne ve státě New Jersey, kde jsme měli přespání do druhého dne. Byli jsme z celodenního cestování letadlem zcela vyčerpaní, tak se šlo hned spát.

Chtěli jsme se dlouze a kvalitně prospat, jenže nám nebylo přáno. Brzy ráno se v hotelu spustil požární alarm. Naštěstí nehořelo, jen někdo u snídaně cosi spálil. Za chvíli dorazila policie i dvě jednotky hasičů, zkontrolovali situaci a zase odjeli. Složitější bylo vypnutí alarmu, muselo se asi čekat na vedoucího hotelu. Slečna v recepci si s tím rady nevěděla, a tak pořád někam zoufale telefonovala.

Po dalším pokusu o spánek jsme se sbalili a vyrazili autem na sever.

Niagara Falls

Po 7-hodinové jízdě jsme konečně dorazili do hotelu ve městě Niagara Falls. Cestou jsme z New Jersey projeli státem Pensylvánie až do státu New York. Zde budeme spát 3 dny – jeden den vyrazíme do Buffala, druhý den je vyhrazený na Niagarské vodopády.

Po cestě jsme si všímali rozdílů mezi západem a východem USA. Na západě to byla samá poušť, lesy výjimečně, vyprahlá zem. Na východě je to evropské – přivítalo nás trochu dusno, déšť, všude zelená tráva a husté lesy.