Milá Nino a milý Romane,
omlouvám se za oslovení, ale mám pocit, že Vás znám osobně za dobu, co čtu Vaše příspěvky.
V duchu jsem cestovala s Vámi, něco z toho už jsem viděla na vlastní oči a spoustu míst bych ještě chtěla vidět.
Každý den jsem se těšila na to, až si přečtu, kde jste byli a co jste zažili.
Přesvědčila jsem se, že některé zážitky se nedají popsat tak, jak to cítím tady a teď, jako příklad uvádím Grand Canyon. Viděla jsem o tom spoustu filmů, fotografií, slyšela hodně vyprávět, ale když jsem tam stála, tak jsem zjistila, že se ta krása nedá popsat. Jen jsem koukala a brečela.
Všechno krásné jednou skončí, ale vzpomínky Vám zůstanou na celý život (už nejsem nejmladší, proto říkám, že budu vzpomínat do té doby, než mi nějaký ten Němec nevymaže všechno z paměti).
Teď Vás určitě čeká další krásná etapa života, přeji Vám, abyste se Vám splnilo všechno, co od života čekáte a na co se těšíte.
Já se budu těšit na další Vaše videa a vyprávění.
Přeji Vám šťastný návrat domů a mějte se moc hezky. Vaše obdivovatelka Marta.