Border Field State Park je národní park, který leží v jihozápadním rohu USA. Je tu krásná příroda, mnoho vzácné fauny a flóry a hlavně zajímavá hranice s Mexikem, kvůli které jsme sem zajeli i my. Hranice mezi státy se zde potkává s oceánem, několik desítek metrů do vody sahá hlavní hraniční plot.

Dříve bylo možné dostat se do parku autem a dojet až k hraničnímu plotu, jenže kvůli finančním škrtům už to možné zjevně není. Na oficiálních stránkách národního parku bylo uvedeno, že o víkendech (pokud není území po deštích zatopené) je brána otevřena. Jenže nebyla, takže je asi definitivně zavřeno. Od hlavní brány je tak nutné jít cca 30 minut pěšky. Nebo jet na koni, kterého si u blízké farmy pronajmete.

Podle starších videí na YouTube nebyl plot dříve tak úplně neprostupný. Jednotlivé „laťky“ byly ohnuté a často se některý Mexičan protáhl a šel se na chvíli projít na stranu USA. A dokonce si Mexičané a jejich příbuzní z USA dávali zde na hranici srazy a pořádali piknik (a možná si i snadno předali nějaké nelegální balíčky). Dnes už nic takového možné není. Plot je výrazně zpevněný, před ním je ještě pletivo, takže neprotáhnete ani ruku, a z americké strany vás k tomu plotu nepustí. Během naší přítomnosti to někteří zkoušeli, ale byli vždy napomenuti. Do pásma mezi dvěma ploty vstoupit nesmíte – je to federální území a vstup je tam zakázán. Před druhým plotem je to kalifornském území a tam se můžete pohybovat bez omezení.

Je však jedna výjimka, kdy mezi ploty můžete. V místě, kde byla pohraniční stráž, je přesně na hranici nějaký slavný památník přátelství mezi národy, který však z americké strany již přístupný není – je důkladně „zaplotovaný“ (trochu ironie). Tento památník byl dříve přístupný – na jednom místě jste mohli za dozoru stráže vejít do zakázaného pásma. Toho jsme využili i my, vlezli jsme si na chvíli mezi oba ploty, ale památník neuvidíte.

Zajímavé je, že na Mexické hranici to hned za plotem žije, je zde množství budov (kupodivu i pár luxusních vil) a na pláži jsou desítky lidí, ale na americké straně není nikde nic a nikdo. Je to národní park a koupání je také zakázáno, protože oceán je rozbouřený (to ale těm na druhé straně vůbec nevadí).

Za plotem je také hned vidět velká sportovní aréna. Někde jsme se dočetli, že se za plotem pořádají koncerty, které si chodí poslechnout i Američané. Nějakou živou hudbu jsme z Mexika slyšeli, ale zpívali neuvěřitelně falešně.

Trochu nás překvapilo, že nás za celou dobu pohybu u hranice nikdo nelegitimoval. Dokonce i když jsme si to mířili po pláži přímo k plotu a projel kolem nás hlídač na terénní čtyřkolce. Jen si nás změřil a jel dál. Myslím si, že jsme byli stejně po celou dobu důkladně sledováni na kamerách, takže dobře věděli odkud jsme přišli. A navíc rozhodně nevypadáme mexicky.

Strážní byli velmi usměvaví, s turisty si nadšeně povídali, nebyl žádný problém. Když jsme zašli moc blízko k plotu nebo šli nedovoleným směrem, jen nám to přátelsky naznačili. Asi jsou rádi, že během jejich celodenní hlídky někdo přijde. Když jsme odcházeli, dokonce nám strážný, odjíždějící z hlídky, přátelsky zamával.

Opustili jsme park a přejeli jsme autem k hraničnímu přechodu u města Tijuana. Do Mexika jsme však nezavítali, protože u pronajatého auta to bylo zakázané a pěšky se nám nechtělo. Za hranicemi je prý úplně jiný svět plný chudoby, násilí a levného povyražení všeho druhu. Podívali jsme se kudy lidé a auta opouští USA, opačným směrem bývají obrovské kolony aut, čekací doba může být několik hodin.